Výuka probíhá ve věkově smíšených skupinách dětí, tzv. trojročích (1. – 3. ročník, 4. – 6. ročník, 7. – 9. ročník).
Každé ráno se začíná tzv. komunitním kruhem (elipsou).

ČESKÝ JAZYK A MATEMATIKA

Český jazyk a matematika se realizuje ve dvou podobách:

1) Individuální Montessori práce na plánech učiva:

Každé dítě má svůj individuální celoroční plán učiva, což je v podstatě zjednodušená podoba oficiálního vzdělávacího programu. Pro přehlednost si děti zvládnuté učivo vybarvují, nevybarvené je ještě čeká (ukázka zde). Děti si podle svých plánů učiva vybírají, které oblasti se budou věnovat, a s pomocí didaktických pomůcek, učitele nebo spolužáků se zabývají učivem, které právě potřebují pochopit nebo procvičit. Pokud mají pocit, že dané látce rozumí, zkonzultují s učitelem, zda opravdu nastal čas postoupit dál. Na konci každého bloku probíhá společná reflexe – shrnutí co se komu podařilo, či co je potřeba ještě opakovat.

2) Dílna:

Jedná se o skupinově i individuálně zadávané úkoly vztahující se k projektovému tématu. Vždy je nabídka různých úrovní zpracování přiměřených různým úrovním dětí. Hlavním cílem těchto dílen je aplikace poznatků a rozvoj dovedností (např. měření a pokusy, čtení s porozuměním apod.). Je to také možnost pro práci v terénu (např. vyměření skutečné velikosti pyramidy).

Dílna čtení a psaní

• Výuka čtení probíhá primárně genetickou metodou s možností výjimek.
• Děti se učí psát psacím písmem Comenia Script, jež je velmi podobné písmu tiskacímu.
• Děti si samy vybírají knížky, které čtou přímo v dílnách čtení ve škole.
• Pěstujeme čtenářství, o četbě tvoříme záznamy, společně sdílíme čtenářské zážitky.
• Pravidelně navštěvujeme knihovnu.
• Preferujeme tvořivé psaní: děti od počátků píší vlastní texty, učitel pomáhá opravovat, podněcuje představivost … Společně si texty čteme. Gramatické jevy řešíme při tvořivém psaní individuálně dle úrovně znalostí každého dítěte.

Dílna matematiky

• Rozvoj schopnosti řešit zatím neznámé úlohy – porozumět, nikoli nacvičovat postup.
• Prostor pro ohmatání a manipulaci s tělesy a geometrickými tvary, uvědomování si vztahů mezi nimi, rozměrů, objemu, hmotnosti…, fyzikální pokusy a pozorování atp.

PROJEKTOVÉ VYUČOVÁNÍ

Prvouka, vlastivěda a pracovní činnosti (na druhém stupni zeměpis, dějepis, přírodopis a občanská nauka) spolu s informatikou jsou propojeny do takzvané projektové výuky, která probíhá jedno dopoledne v týdnu (od čtvrtého ročníku přibývají ještě další hodiny) a odráží se i v dalších předmětech v průběhu týdne. Každý rok se vystřídá jedno ze čtyř témat: zeměpis (Pardubicko, Česká republika, Evropa, Austrálie, Antarktida, Asie, Amerika, Afrika), historie (od pravěku po současnost), příroda (základními biotopy a biomy) a člověk (rodina, profese, charitativní a nezisková činnost v oblasti zdravotně a sociálně handicapovaných, lidská práva, obchod a konzumní společnost, filosofie a náboženství). Koncepce celého cyklu je vystavěna tak, aby zahrnovala všechny oblasti, se kterými se má dítě seznámit podle rámcového vzdělávacího programu.

Při práci na novém tématu se vychází z brainstormingu – od toho, co děti ví, se odvine navazující výuka. Práce na zadaném tématu směřuje k výstupu a jeho prezentaci, cílem je osvojování dovedností pro celoživotní vzdělávání – např. pokud děti při práci na projektu potřebují zjistit nějakou informaci k tématu, je tu učitel od toho, aby je naučil informaci hledat, nikoli aby ji sdělil. Aneb dej někomu rybu a nasytíš ho na jeden den…

Pro lepší představu fotografie z projektu „Člověk je tvor společenský“

FYZIKA A CHEMIE

Fyzika se vyučuje formou dílen (6. + 7. ročník společně). Od osmého ročníku se vyučuje jako jeden sloučený předmět spolu s chemií (8. a 9. ročník společně).
Po společném úvodu se děti ve skupinách nebo jednotlivě rozejdou k práci na pokusech a na závěr hodiny společně vyvozují závěry z pozorování. Zjištěné poznatky zobecňují.

CIZÍ JAZYK

Angličtinu mají děti již od 1. ročníku, a to v dvouhodinových blocích, které jsou vedeny téměř výlučně v angličtině. Od čtvrtého ročníku přibývá třetí vyučovací hodina týdně, od sedmého už jsou hodiny čtyři (dva dvouhodinové bloky).
Základním pilířem při výuce menších dětí od 1. do 3. ročníku je využití metody TRP (Total Phisycal Respond) postavené na principu napodobování při využití maxima nejen smyslů, ale i pohybů těla, opakování a prožitku. Hlavním cílem je podnítit u dětí zájem o jazyk a eliminovat možný stres či nedůvěru ve vlastní schopnosti. U starších dětí je pak kladen důraz vedle využití jazyka jako nástroje ke každodenní komunikaci také na čtení s porozuměním a schopnost vyhledávat informace v cizím jazyce, což jsou dovednosti, které lze efektivně využívat i v rámci projektového vyučování.
Pokud to bude organizačně a finančně možné, rádi bychom do budoucna jedno odpoledne v týdnu věnovali anglické družině.

Druhým cizím jazykem je od sedmého ročníku španělština.

UMĚNÍ A KULTURA

Umění a kultura spojuje hudební, výtvarnou a případně dramatickou výchovu. Tematicky se vždy vztahuje k právě probíhajícímu projektu.

TĚLESNÁ VÝCHOVA

Pokud je příznivé počasí, probíhá tělocvik na našem školním hřišti, jinak využíváme pronajatou tělocvičnu v sousední škole. Cílem výuky je vytvořit u dětí vztah ke zdravému pohybu a zvyšovat přiměřeně jejich fyzickou zdatnost. Před soutěžemi dáváme přednost hrám na spolupráci. Umírněně – s ohledem na finanční náročnost – se snažíme využívat i jiných možností jako je např. bazén, lanové centrum, lyžařský výcvik apod.

NAPŘÍČ VÝUKOU

• Pobyt ve škole je regulován předem dohodnutými pravidly.
• Děti si pokud možno samy přicházejí na podstatu a jevy v učivu.
• Zodpovědnost patří dětem a učí se jí pomocí přirozených nebo logických důsledků (čili dle zásad respektování nikoli pomocí trestů, odměn nebo kvůli tomu, že to paní učitelku mrzí a byla by smutná).
• Chyba je stupeň učení, nikoli podnět ke kritice. Učitel nevytváří situace, kdy by se počty chyb četly veřejně a porovnávaly, ale prochází s každým dítětem jeho práci individuálně. Chyby si dítě hledá a opravuje samo, s adekvátní pomocí (např. označení řádku nebo slova učitelem). Pokud není schopno chybu identifikovat a zdůvodnit opravu, pomáhá mu učitel.
• Náročnost musí být vždy těsně nad aktuální schopnosti dítěte, aby každý mohl postupovat co nejlépe v rámci svých možností.
• Pokud chce jednotlivec pracovat na čas, může si měřit svůj vlastní výkon a posuzovat ho se svým výkonem minulým. V rozporu se zásadami individuálního přístupu by bylo např. hromadné diktování diktátu nebo stejná písemka z čehokoli na čas (místo toho lze využívat např. běhací diktát, vzájemné diktování ve dvojici, individuální testování na konci tematického celku). Diagnostika aktuálních schopností dítěte je průběžná při práci na pomůckách, na základě portfolia apod.
• Respektuje se individuální učební typ dítěte – např. je jedno, zda 35+48 je pro dítě 35 + 40 + 8 nebo(30+40)+(5+8), řešíme jen, zda postup vede ke správným výsledkům. Stejně tak je podstatné, zda dítě dokáže napsat správně vyjmenované slovo, nikoli zda umí vyjmenovat vyjmenovaná slova po b zpaměti.
• V matematice se snažíme, aby dítě v češtině slabé (např. dyslektik) nebylo limitováno schopností číst či psát a mohlo se rozvíjet i ve vyšší matematice skrze přizpůsobené zadání (tj. velké tiskací písmo, obrázkové zadání, přečtení textu apod.)
• Děti s dysortografií se učí pravidla pravopisu, ale úroveň jejich znalostí těchto pravidel je diagnostikována především ústně. Při testování např. i/y po měkkých a tvrdých souhláskách se doplňuje do tištěného textu.
• Domácí úkoly v obvyklém slova smyslu nedáváme. Případné úkoly z dílny geometrie nebo výtvarné výchovy jsou typu přinést na příští hodinu klubíčko apod. K projektu děti podle potřeby mají buď zjistit nějakou informaci, nebo donést knihu či jiný materiál. Pokud nezvládly přiměřenou školní práci do prezentace, dodělávají doma tuto práci.
• Ostatní úkoly jsou dobrovolné – většinou když si děti chtějí vzít domů nějakou rozdělanou práci. Cílem je vést děti k ochotě se celoživotně vzdělávat. Pouze v některých případech po dohodě s rodiči mají některé děti z individuálních důvodů úkoly navíc.
• Přestupky jednotlivců řeší učitel individuálně s jednotlivci, aby nedošlo k veřejnému „pranýřování“ a opozici dotyčného. Na elipse se řeší věci, které se opakují u mnoha dětí a nejsou osobního rázu, nepoužívají se výhrůžky nebo výčitky, ale pojmenovávají se přirozené nebo logické důsledky, případně připomínají společně nastavená pravidla.